Christ & Gantenbein Architects - vernisáž a komentovaná prohlídka

Předposlední výstavou letošního roku představuje Galerie současného umění a architektury jednu z nejpřednějších švýcarských architektonických praxí Christ & Gantenbein.

Tu založili Emanuel Christ a Christoph Gantenbein v roce 1998 v Basileji. Ve své tvorbě se zajímají o udržitelnost, ale ne z pohledu módních trendů, nýbrž o udržitelnost formy s citlivým a všestranným citem pro materiál, snahou o kontinuitu a velkým důrazem na vztah k minulosti.

Plně si uvědomují význam staveb, ve kterých se dnes pohybujeme, které užíváme, které jsou podstatnou částí měst. Cítí velkou zodpovědnost za to, co dělají, aby i jejich díla byla srozumitelná a funkční pro nastávající generace.

Jak mimo jiné uvádí Ch. Gantenbein: „Snažíme se naše stavby propojit s jakousi intelektuální historií i s fyzickými reáliemi v daném prostředí. Tvrdíme, že pokud to uděláme se vší vážností a velkoryse, vydrží i tyto stavby více než sto let.“

Nemají potřebu být na „první pohled“ současní, ale považují za zajímavé dělat architekturu, kterou by se dalo nazvat „mimočasovou“. Je pro ně značně důležitý vztah k historii, kdy lze přenášet kulturní dědictví do budoucnosti. Velice blízká je jim tvorba Adolfa Loose a jeho výjimečně nadčasová poloha, kdy jste moderní, protože se vzdáte posedlosti být noví a neustále vše znovu vynalézat.

Vedle své tvorby se Christ & Gantenbein aktivně věnují také pedagogické činnosti. Zde se odráží typický aspekt pro jejich práci, což je prolnutí samotné praxe a výzkumu.

Od roku 2018 jsou profesory architektury a designu na prestižní ETH v Curychu. Rovněž působili na Harvardské univerzitě Harvard Graduate School of Design a nelze nezmínit také aktivity na Akademii architektury v Mendrisio (2004, 2006, 2009) a rok 2008, kdy působili na Škole architektury a designu v Oslu.

Christ & Gantenbein za sebou mají mnoho realizací, jejichž převážná část vychází z vyhraných architektonických soutěží. Vždy se snaží vidět příležitost v tom, že na „něco“ navazují. Historickou architekturu neberou z pohledu historická jakožto stará, nýbrž jako artefakt, a snaží se o přístup s maximální komplexní citlivostí. Toho jsou jednoznačným dokladem například transformace Švýcarského národního muzea v Curychu, stejně jako rozšíření v podobě nové budovy Kunsthistorického muzea v Basileji.