Drobná sakrální architektura Českých Budějovic

Česká krajina je krajinou výrazně poznamenanou křesťanskými tradicemi. Dominantní místo v ní dosud patří kostelním věžím, ale mnohem početnější jsou malebná zákoutí s kapličkami, božími muky, sochami svatých a křížky, které shrnujeme pod obecným pojmem drobná sakrální architektura nebo drobné sakrální památky. Ještě přesněji bychom snad měli mluvit o drobných sakrálních objektech, neboť vznikají i v současnosti, a svou cestu mezi památky si teprve musejí prošlapat. Setkáme se s nimi takřka na každém kroku nejen na venkově, nýbrž i v městském prostředí, a nečekaná bývají právě setkání na novějších předměstích, pohlcujících dřívější volnou krajinu. Zástavba rozmáhajících se měst tyto malé bezbranné památky přemohla a vytlačila, jindy je ovšem jen pietně obstoupila a nechala na pokoji. Někdy tak v úžasu staneme před starobylou kapličkou, schoulenou na pozadí paneláků, která jako by uprostřed sídliště bojovala o holý život, ale zároveň vypovídala o věčnosti. Jsou však i jiné sakrální památky, které byly od samého počátku přímo stvořeny pro město. Sochy na náměstích, na hřbitovech, u klášterů či na mostech u bran vznikaly především v době baroka. Budějovická Panna Marie gestem zvěčnělým v kameni dodnes nabízí ochranu svému městu, které už o to dávno nestojí. Svatý Jan Nepomucký by byl dodnes ochoten vyprovázet plavce na nebezpečnou pouť, kdyby nějací pluli, a kdyby kolem něj ještě tekla řeka. Před kapličkami, božími muky, sochami a křížky jako by se zastavil čas. Stojí za to, abychom se před nimi aspoň na chvilku zastavili i my, a poslechli si jejich příběh. Alespoň pokud svůj příběh před námi netají. Autorem textu je Daniel Kovář, ředitel Státního okresního archivu v Českých Budějovicích.